Nové kapitoly:
The Princess - Prolog - limit: 3 komentáře
Dum spiro, spero! - 1. kapitola - limit: 5 komentářů
Temné časy - Prolog - limit: žádný
Fame isn't everything II. - 5. kapitola- limit: 4 komentáře

Povídka - 3. kapitola

19. ledna 2010 v 15:51 | Inna |  Povídka
A další kapitola je na světě. Limit nedávám, myslím, že s ním byste museli čekat ještě měsíce. Ale i tak k této povídce bude pokráčko až na začátku února. Dřív ne. Zatím se chci vrhnout na Minulost a Škádlení, možná i na Lásku. Jinak si kapču užijte a pište komenty! :D Inna

"Ano, povídky o vás, Lily a tak, prostě povídky z vaší doby. Pokud se vrátím, určitě tohle napíšu a to po pravdě."
"O nás a Lily? Co třeba?"
"No.." zasmála se Marien."Jestli chcete můžu vám jednu ukázat." Všichni přikývli. Vzala notebook a podivila se, že tu je internet. Zapnula si své oblíbené stránky a pak i povídku. Podala počítač klukům, kteří se dali do čtení.

To bude zajímavé! pomyslela si.
"To je…. To je dobrý!" pokýval James. "Hele, jak to o nás všechno víš?"
Povzdechla si. Už zase. "Jak jsem už říkala, nejsem z této doby. V naší době byly napsány knihy o…." zarazila se. Měla jim to říct? Měla jim říct o Harrym? O jejich osudech? Rozhodla se. "…. ehm…. jednom klukovi no a vy všichni se tam objevujete. Pak jsem se rozhodla najít pár fotek, až jsem se dostala k povídkám. Nejdřív o tom klukovi, ale pak o vás. No a docela hodně mě to zaujalo," mrkla na Jamese.
"A…. no, jak to, že prostě je tu napsáno, že se dáme třeba s Lily dohromady, jak to můžete vědět? Že Sirius příjde o holku? Že znáš všechno,"
"Říkám, knížky."
"Takže ses sem z nějakého neznámého důvodu dostala přes povídku. Nikdy jsi neměla žádné schopnosti, ale stejně to tu všechno vidíš, i když to je jen pro kouzelníky?" shrnul to Remus. U toho se zasekla. Jak to může všechno vidět?
"Asi. Já nevím," podívala se na něj zmateně. Podívala se na notebook a povzdechla si. Připadala si prázdná. Neměla tu nikoho, kromě lidí, které znala líp, než sebe samu.
"Zkus kouzlit. Třeba se ti něco povede," vymyslel Rem a podal jí hůlku.
"Něco? Tak jo, řeknu kouzla, co znám a vy mi něco vyberete, jo?" všichni přikývli. Začala vzpomínat. "Wingardium leviosa, Expelliarmus, Acio, Levicorpus, Alohomora, Avis, Balit, Enervate, Evanesco, Expecto Patronum, Impedimenta, Lumos, Mdloby na tebe, Nox, Petrifixus totalus, Pouta na tebe, Pulírexo, Protego, Reparo, Sonorus, Sectumsempra, Imperius, Cruciatus, Avada Kedavra. Myslím, že je to všechno," podívala se na ně. Nevěřícně se na ní dívali.
"Páni, na to, že nejsi čarodějka, toho víš opravdu hodně, dokonce ta kouzla, co budeme brát později," pochválil jí Remus. Jen se usmála. Opravdu jich znala docela hodně.
"Jen, víš, Imperius, Cruciatus a Avada Kedavra bych být tebou nepoužíval," poradil jí Sirius. Při představě, kolik těchto kleteb ještě on a ostatní zakusí zbledla. Kluci si toho asi všimli.
"Neboj, vím, co jsou zač. To bych nezkusila ani na Malfoye," ušklíbla se.
"No, hele, co kdybychom se vrátili k našemu předchozímu rozhovoru. Zkus třeba Lumos," pobídl jí Remus.
"Lumos!" mávla hůlkou Marien. K jejímu překvapení se hůlka rozsvítila. "Nox," zašeptala téměř neslyšně a podala hůlku zpátky Removi. On, James i Sirius na ní jen udiveně zírali. Tohle na ně už bylo dneska moc
. Nestihli se ale na nic zeptat, protože do ošetřovny právě vešel Brumbál. Černý hábit mu vlál za ním, jak šel, a modré oči s jiskřičkami schované za půlměsícovými brýlemi a se vstřícným úsměvem se na ně dívali jakoby pod rentgenem. Ihned si všiml notebooku ležícího vedle kluků. Pohledem střelil po Mar, ta se ale jen andělský usmála.
"Předpokládám, že se tu teď budete učit, proto, pokud dovolíte, bychom měli jet nakoupit věci na Vaše studium v Bradavicích," řekl Brumbál směrem k Mar. "Pokud dovolíte, můžeme vyrazit už teď, myslím, že tady pánové Vás budou chtít brzo vidět znovu," usmál se a mrkl na Záškodníky. Marien se na ně otočila a nemohla si nevšimnout kluků, jak pořád tikají pohledem z jejího notebooku na ní, z ní na Brumbála a z Brumbála zpátky na notebook. Pohlédla zpátky na svého budoucího ředitele a usmála se na něj. Kluky vyhnala madame Pomfreyová s tím, že se Marien musí připravit na cestu a potřebuje mít soukromí.
"Slečno Craneová, spolu s Vámi se přemístily i některé Vaše věci," ukázal na velkou cestovní tašku plnou oblečení a různých ostatních věcí. "Za deset minut se sejdeme u síně, nemusíte se oblékat nějak teple, je tam docela teplo, to víte, září," usmál se ředitel a odešel z ošetřovny. Marien se za ním ještě chvíli dívala. Pochopila, že jejím příchodem všechno změnila. Že už nic nemůže být jako dřív. Že se bude muset vrátit zpátky domů. Ale dokáže zabránit tomu, aby někteří lidé zemřeli? Kolik toho může změnit?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans | Web | 19. ledna 2010 v 16:50 | Reagovat

veľmi pekná kapitola, úžas, teším sa na ďalšiu :-)
PS. tešim sa aj na tie ostatné kapitoly ku druhým poviedkam :-)

2 Moony | Web | 21. ledna 2010 v 19:11 | Reagovat

no prostě nádhera xD jen tak dál

3 Zefa (Carol de Fila) | Web | 19. února 2011 v 23:39 | Reagovat

Jééé!!! To je božíí! %) ♥♥♥ prosím honem pokračuj =)

4 Kikina | E-mail | 29. června 2011 v 6:40 | Reagovat

super začíná to být dramatický :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama