Nové kapitoly:
The Princess - Prolog - limit: 3 komentáře
Dum spiro, spero! - 1. kapitola - limit: 5 komentářů
Temné časy - Prolog - limit: žádný
Fame isn't everything II. - 5. kapitola- limit: 4 komentáře

Dum spiro, spero! - 1. kapitola

5. března 2012 v 17:16 | Inna |  Dum spiro, spero!
Takhle se mi to líbí! :D Fakticky jste mě potěšili a já se dneska nadřela s další kapitolkou. Snad se vám bude líbit. Opět 5 komentářů :-)
Děj jsem posunula na 7. ročník Pobertů :-)

1. kapitola

NEBELVÍR- 7. ROČNÍK - POBERTI - SIRIUS


Vím, že nikdo není ve městě.
Dala jsi nám místo, kam jít.
Nikdy jsem ti za to nepoděkoval.
Myslel jsem, že bych ještě mohl.

Klečel jsem nad jejím mrtvým tělem a už neměl sil na to, abych brečel. Kdo říká, že chlapi nepláčou? Kdo říká, že nemůžou milovat? Kdo říkal, že slavný bradavický Cassanova se nedokáže zamilovat, cítit a trpět? Říkali to všichni a jen málokdo si to nemyslel. Podíval jsem se na mrtvé tělo dívky, již jsem miloval. Neměla na sobě ani kapku krve, jen čisté bile šaty, jež jí ladily k pleti. Byla nezvykle bílá, ale co byste od mrtvého čekali, rty měla narůžovělé. Dotkl jsem se její studené ruky. Tolik jsem jí toho chtěl říct, tolik mist ukázat. Zjevila se z ničeho nic v mém životě a stejným způsobem i odešla. Díky ní jsem pocítil lásku. Poprvé v životě. A nejen to. I bolest, žárlivost, smutek, ale i štěstí a odhodlání. Odhodlání k tomu, získat něco, co pro mě mnoho znamená.

Co si o mně teď myslíš?
Tak šťastný, tak silný, tak pyšný.
Nikdy jsem ti nepoděkoval.
Teď už nikdy nebudu mít šanci.

"Siriusi?" připletla se ke mně jedna bloncka. Ano, začal jsem se svým starým životem. To jediné mi dávalo sílu nemyslet na tebe. Chodit po hradu jako tělo bez duše se protivilo mému egu, které se vracelo znovu a znovu.

Andělé si tě odvedli.
Poslouchejte mě, mí přátelé.
Na bezcestných cestách jít bezesný.
Andělé si tě odvedli.

Nechápu, jak to mohl Pettigrew udělat. Byl to náš přítel, ale tys to věděla. Vědělas, že mu věříme, že zradí. A věděl jsem to i já. Věděl jsem, že se něco zvrtne, ale co, o tom jsem neměl nejmenší tušení. Kdyby mě jen napadlo, že půjde po tobě..

Co si o mně teď myslíš?
Tak šťastný, tak silný, tak pyšný.
Nikdy jsem ti nepoděkoval.
Teď už nikdy nebudu mít šanci.

Nevím, co si o mně teď pomyslíš. Jsi v nebi? Nebo zpátky ve svém životě? Upřímně doufám v to druhé. Chtěl bych, abys nemusela tolik trpět, abys byla v pořádku. Někdy přemýšlím, jestli nebylo lepší, abych na té posteli místo tebe byl já.

Andělé si tě odvedli.
Poslouchejte mě, mí přátelé.
Na bezcestných cestách jít bezesný.
Andělé si tě odvedli.

Vyčítám si, žes zemřela. Že jsem tě tehdy nechal samotnou s tím zrádcem. Kdybych neodešel.. Kdybych zůstal a dohlédl na tebe.. Byla bys tu, byla bys tu pro mě a já pro tebe. Byli bychom spolu..

A pokud bys byla dnes večer se mnou,
Zazpíval bych ti ještě jednou.
Píseň pro tak velké srdce,
kterému Bůh nedovolil žít.

Splnilas úkol. Ano. Splnila. Nikdy, už nikdy, bychom Pettigrewovi nesvěřili do rukou život Jamese a Lily. A děkuji ti. Děkuji ti za jejich záchranu. Nedokážu si představit, že tu už nejsi. Mezi námi. Mezi mnou. James, Lily, Remus.. Všichni jsou z toho na prášky. Nejvíce Lily. I ona si to vyčítá. Ale já víc.

Andělé si tě odvedli.
Poslouchejte mě, mí přátelé.
Na bezcestných cestách jít bezesný.
Andělé si tě odvedli.

Rakev se zasouvala pod zem. Pohřeb skončil a všichni student i profesoři se odebírali na hrad. V naprosté tichosti. Mezi nimi byli všichni až na Zmijozelské, ale i odtamtuď se jich pár přišlo ukázat (ku příkladu Malfoy), ale jen, aby se vysmáli.
"Siriusi," uslyšel jsem tolik známý a milovaný šepot.. Kdybych ji jen mohl ještě vidět. Říct jí všechno, co jsem nestihl. Obejmout, políbit, cítit její vůni. Vůni mé Rii..
"Rio," povzdechl jsem si a vydal se za ostatními.

Andělé si tě odvedli.
Poslouchejte mě, mí přátelé.
Na bezcestných cestách jít bezesný.
Andělé si tě odvedli.

MARIEN:
Otevřela jsem oči a rychle se posadila na posteli. Prohrábla jsem si vlasy snažíc se dýchat normálně a v klidu. Měla jsem noční můru. Zase. Ale jinou. Teď někoho pohřbívali. A ten někdo jsem byla já. A vedle mě ten chlapec. Ten s bouřkovýma očima.
"Siriusi," šeptla jsem do tmy neuvědujíc tu skutečnost, že jsem věděla, jak se ten kluk jmenuje.
"Rio.." už jsem se nebála. Vůbec. Věděla jsem, že se mi nic nestane. Nic, pokud zjistím, co se děje, a pokud se dostanu k němu. K Siriusu Blackovi. Chlapci, o kterém nic nevím.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Emily. | 5. března 2012 v 17:27 | Reagovat

No, málem mi ukápla slzička! :-D ;-)

2 Elvík | 5. března 2012 v 19:13 | Reagovat

Můj Siriusek! :D
Inn, ty jsi spisovatelka ;). Rowlingová má konkurenci... :)

3 Michelle Lilian Black | Web | 5. března 2012 v 20:32 | Reagovat

Krása.
Moc hezky píšeš,
těším se na další kapitolku.
:-)
[2]: Přesně tak! Ale Siriusek je můj!!
:-D

4 Sola F. | Web | 29. března 2012 v 18:56 | Reagovat

Nádherná, přesně jako Emily- už stačilo málo a začala bych nefalšovaně bulet.

5 Zoi | Web | 12. května 2012 v 11:51 | Reagovat

Moc hezké pokračování :D Já jsem přečetla Povídku jedním dechem a opravdu moc jsem se těšila na pokračování :D

6 fantasy-sky | 13. května 2012 v 18:30 | Reagovat

Děkuji za krásnou povídku , moc se těším na pokračování!

7 fantasy-sky | 13. května 2012 v 18:33 | Reagovat

Ještě jsem zapoměla, krásná písnička!

8 LilyE | 29. srpna 2012 v 11:04 | Reagovat

Waw, ja nemam slov. To bylo prostě dokonalé. Bulela jsem u toho jak želva. :'( Těšim se na další.

9 Janka | 26. prosince 2012 v 21:29 | Reagovat

užasná kapitola prosím další

10 Mr.Nobody | E-mail | 24. října 2015 v 16:58 | Reagovat

Uzasne vazne nadherne jedine co tomu chybi je pokracovani ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama